Výsledek: 56%, Test/kvíz: Fixní vs. variabilní náklady, Irena Turoňová

Fixní náklady jsou náklady, které se v krátkodobém horizontu s objemem produkce víceméně nemění a budou tak vynaloženy i tehdy, když se nevyrábí. Pokud tedy dojde k poklesu objemu výroby, fixní náklady zůstávají v krátkém časovém horizontu nezměněny a fixní jednotkové náklady se zvyšují, a naopak.

Příklad: plat finančního ředitele; nájem, pojištění či odpisy výrobních, administrativních, prodejních prostor apod.

Průběh fixních nákladů

Ve srovnání s variabilními náklady je kontrolovatelnost fixních nákladů mnohem horší.

Většina nepřímých nákladů jsou náklady fixní. Výjimečně mohou být fixní i některé přímé výrobní náklady (např. jednorázové náklady na nastavení výrobní linky pro konkrétní výrobek, kdy nezáleží na počtu vyrobených kusů).

Fixní náklady se v dlouhodobém horizontu stávají variabilními, resp. skokovými. Jako příklad je možno uvést odpisy výrobního zařízení. Pokud roste objem výroby, bude časem nutné pořídit další zařízení, aby se výroba mohla dále zvyšovat. Tyto stroje budou zařazeny do dlouhodobého majetku a následně budou odepisovány. Pokud bychom tedy uvažovali nadcházející krátkodobý časový horizont, budou tyto odpisy (nyní vyšší) opět fixní. Ale pokud bychom uvažovali pouze delší časový horizont, náklady budou variabilní (resp. stupňovité).

Degresivní čili podproporcionální jsou náklady, které se při růstu objemu výroby zvyšují pomalejším tempem než rostoucí objem produkce. Hovoří se o nich nejčastěji v souvislosti s variabilními náklady, které mohou být buď lineárni (proporcionální), progresivní nebo degresivní. Pokud jsou degresivní, dochází tak s růstem produkce ke snižování jednotkových nákladů. Z tohoto důvodu je nákladová degresivita žádoucí jev.

Příklad progresivních nákladů: materiálové náklady při nákupu ve velkém nebo mzdové náklady, které se snižují v souvislosti s lepší efektivitou práce díky postupnému učení při výrobě většího počtu výrobků (využití tzv. učící křivky)

Progresivní čili nadproporcionální jsou náklady, které se při růstu objemu výroby zvyšují rychlejším tempem než rostoucí objem produkce. Hovoří se o nich nejčastěji v souvislosti s variabilními náklady, které mohou být lineární (proporcionální), progresivní nebo degresivní. Pokud jsou progresivní, dochází tak s růstem produkce ke zvyšování jednotkových nákladů. Z tohoto důvodu je nákladová progresivita (zejména z dlouhodobější perspektivy) nežádoucí jev.

Příklad progresivních nákladů: prémie za směny nebo práci přesčas

METODY POUŽÍVANÉ PRO ROZDĚLENÍ SEMI-VARIABILNÍCH NÁKLADŮ NA FIXNÍ A VARIABILNÍ SLOŽKU

Grafická metoda

Do grafu se za proběhlá období zanesou data vztahující se objemu výroby (osa x) a odpovídající výši nákladů (osa y). Spojením těchto bodů se získá průběh nákladové funkce.

Pokud jsou jednotlivé body roztříštěné, pak mezi náklady a objemem produkce není korelace.

Pokud však získáme tvar přímky nebo útvar, který je možno přímkou proložit, je mezi náklady a objemem produkce korelace. Jestliže tuto přímku protáhneme, lze fixní náklady zjistit v místě střetu této přímky s osou y.

Regresní a korelační analýza

Regresní a korelační analýza je nejpřesnější a je vhodná i pro nelineární funkce.

Metoda dvou období (High-low method)

Metoda dvou období je v podstatě zjednodušenou obdobou grafické metody, protože nevychází ze série dat, ale pouze ze dvou období – ideálně těch s nejmenším a největším objemem výroby. Přesto by mělo jít o objem výroby dosažený za normálních okolností.

Výpočty jsou pak jednoduché

Jednotkové variabilní náklady 

(náklady při nejvyšším objemu výroby – náklady nejnižším objemu výroby) / (vyrobené množství při nejvyšším objemu výroby - vyrobené množství při nejnižším objemu výroby)

Celkové fixní náklady 

náklady při největším objemu výroby – (vyrobené množství při největším objemu výroby x jednotkové variabilní náklady)

Nákres

Fixní náklady jsou náklady, které se v krátkodobém horizontu s objemem produkce víceméně nemění a budou tak vynaloženy i tehdy, když se nevyrábí. Pokud tedy dojde k poklesu objemu výroby, fixní náklady zůstávají v krátkém časovém horizontu nezměněny a fixní jednotkové náklady se zvyšují, a naopak.

Příklad: plat finančního ředitele; nájem, pojištění či odpisy výrobních, administrativních, prodejních prostor apod.

Průběh fixních nákladů

Ve srovnání s variabilními náklady je kontrolovatelnost fixních nákladů mnohem horší.

Většina nepřímých nákladů jsou náklady fixní. Výjimečně mohou být fixní i některé přímé výrobní náklady (např. jednorázové náklady na nastavení výrobní linky pro konkrétní výrobek, kdy nezáleží na počtu vyrobených kusů).

Fixní náklady se v dlouhodobém horizontu stávají variabilními, resp. skokovými. Jako příklad je možno uvést odpisy výrobního zařízení. Pokud roste objem výroby, bude časem nutné pořídit další zařízení, aby se výroba mohla dále zvyšovat. Tyto stroje budou zařazeny do dlouhodobého majetku a následně budou odepisovány. Pokud bychom tedy uvažovali nadcházející krátkodobý časový horizont, budou tyto odpisy (nyní vyšší) opět fixní. Ale pokud bychom uvažovali pouze delší časový horizont, náklady budou variabilní (resp. stupňovité).

Pokud dojde k poklesu objemu výroby, fixní náklady zůstávají v krátkém časovém horizontu nezměněny a fixní jednotkové náklady se ZVYŠUJÍ.

------------------------------------------------

VÍCE O FIXNÍCH NÁKLADECH

Fixní náklady jsou náklady, které se v krátkodobém horizontu s objemem produkce víceméně nemění a budou tak vynaloženy i tehdy, když se nevyrábí. Pokud tedy dojde k poklesu objemu výroby, fixní náklady zůstávají v krátkém časovém horizontu nezměněny a fixní jednotkové náklady se zvyšují, a naopak.

Příklad: plat finančního ředitele; nájem, pojištění či odpisy výrobních, administrativních, prodejních prostor apod.

Průběh fixních nákladů

Ve srovnání s variabilními náklady je kontrolovatelnost fixních nákladů mnohem horší.

Většina nepřímých nákladů jsou náklady fixní. Výjimečně mohou být fixní i některé přímé výrobní náklady (např. jednorázové náklady na nastavení výrobní linky pro konkrétní výrobek, kdy nezáleží na počtu vyrobených kusů).

Fixní náklady se v dlouhodobém horizontu stávají variabilními, resp. skokovými. Jako příklad je možno uvést odpisy výrobního zařízení. Pokud roste objem výroby, bude časem nutné pořídit další zařízení, aby se výroba mohla dále zvyšovat. Tyto stroje budou zařazeny do dlouhodobého majetku a následně budou odepisovány. Pokud bychom tedy uvažovali nadcházející krátkodobý časový horizont, budou tyto odpisy (nyní vyšší) opět fixní. Ale pokud bychom uvažovali pouze delší časový horizont, náklady budou variabilní (resp. stupňovité).

Variabilní náklady se mění s objemem produkce. Jestliže se objem výroby sníží, variabilní náklady se také sníží, a naopak. Jednotkové variabilní náklady však zůstávají konstantní.

Fixní náklady jsou náklady, které se v krátkodobém horizontu s objemem produkce víceméně nemění a budou tak vynaloženy i tehdy, když se nevyrábí. Pokud tedy dojde k poklesu objemu výroby, fixní náklady zůstávají v krátkém časovém horizontu nezměněny a fixní jednotkové náklady se zvyšují, a naopak.

Příklad: plat finančního ředitele; nájem, pojištění či odpisy výrobních, administrativních, prodejních prostor apod.

Variabilní náklady jsou náklady, které se mění s objemem produkce. Jestliže se objem výroby sníží, variabilní náklady se také sníží, a naopak. Jednotkové variabilní náklady však zůstávají konstantní. Příklad: přímý materiál, mzdy výrobních dělníků.