Výsledek: 70%, Test/kvíz: Různé druhy/typy nákladů , Irena Turoňová

Fixní náklady jsou náklady, které se v krátkodobém horizontu s objemem produkce víceméně nemění a budou tak vynaloženy i tehdy, když se nevyrábí. Pokud tedy dojde k poklesu objemu výroby, fixní náklady zůstávají v krátkém časovém horizontu nezměněny a fixní jednotkové náklady se zvyšují, a naopak.

Příklad: plat finančního ředitele; nájem, pojištění či odpisy výrobních, administrativních, prodejních prostor apod.

 

Průběh fixních nákladů

Ve srovnání s variabilními náklady je kontrolovatelnost fixních nákladů mnohem horší.

Většina nepřímých nákladů jsou náklady fixní. Výjimečně mohou být fixní i některé přímé výrobní náklady (např. jednorázové náklady na nastavení výrobní linky pro konkrétní výrobek, kdy nezáleží na počtu vyrobených kusů).

Fixní náklady se v dlouhodobém horizontu stávají variabilními, resp. skokovými. Jako příklad je možno uvést odpisy výrobního zařízení. Pokud roste objem výroby, bude časem nutné pořídit další zařízení, aby se výroba mohla dále zvyšovat. Tyto stroje budou zařazeny do dlouhodobého majetku a následně budou odepisovány. Pokud bychom tedy uvažovali nadcházející krátkodobý časový horizont, budou tyto odpisy (nyní vyšší) opět fixní. Ale pokud bychom uvažovali pouze delší časový horizont, náklady budou variabilní (resp. stupňovité).

Jestliže se objem výroby zvýší, celkové variabilní náklady se také zvýší, jednotkové variabilní náklady však zůstávají konstantní.

----------------------------------------------------

VÍCE O VARIABILNÍCH NÁKLADECH

Variabilní náklady jsou náklady, které se mění s objemem produkce. Jestliže se objem výroby sníží, variabilní náklady se také sníží, a naopak. Jednotkové variabilní náklady však zůstávají konstantní.

Opakem variabilních nákladů jsou náklady fixní.

 

Průběh variabilních nákladů

 

Většina přímých nákladů (přímý materiál, přímé mzdy, ostatní přímé náklady) jsou náklady variabilní.

 

Variabilní náklady mohou být

• Lineární neboli proporcionální – pokud objem produkce roste, náklady se zvýší ve stejném poměru jako změna objemu produkce a jednotkové náklady zůstávají nezměněny; např. základní suroviny
• Progresivní čili nadproporcionální - při růstu objemu produkce se náklady zvyšují rychleji než objem produkce 
• Degresivní čili podproporcionální - při růstu objemu produkce náklady se zvyšují pomaleji než objem produkce 

Nepřímé nevýrobní náklady (neboli nevýrobní režie) představují nepřímé náklady, které NESOUVISÍ s výrobou.

Příklady nákladů nevýrobní režie: pronájem, odpisy, energie či pojištění administrativních a obchodních budov, mzdy administrativních pracovníků a obchodních zástupců

 

Nevýrobní režie obsahuje:

• správní režii
• odbytovou režii
  • prodejní režie
  • distribuční režie

 

Nepřímé nevýrobní náklady jsou ve valné většině účetních systémů (ne-li ve všech) účtovány přímo do nákladů a nevstupují tak do hodnoty zásob.

Stejně tak tomu je v IFRS i v českém účetnictví, kde podle Zákona o účetnictví do hodnoty zásob vstupují pouze přímé, případně přiřaditelné nepřímé výrobní náklady.

ÚČTOVÁNÍ PŘÍMÝCH NÁKLADŮ - OBECNĚ

Přímé náklady použité při výrobě zásob vlastní výroby, případně i jiného majetku NEJSOU (případně společně s příčinně přiřaditelnými nepřímými výrobními náklady) účtovány rovnou do nákladů, ale stávají se nejprve součástí zásob (příp. jiného majetku). Nákladem se stávají až v momentě prodeje zásob.

Přesný a detailní výčet nákladů, které do přímých nákladů spadají, neexistuje. To proto, že výroba je v každém odvětví nebo i podniku jiná. Existují jen obecné výčty a definice, z kterých lze pochopit princip.

 

ÚČTOVÁNÍ PŘÍMÝCH NÁKLADŮ V ČESKÉM ÚČETNICTVÍ

V českém účetnictví tvoří přímé náklady dle § 25 odst. 5 ZoÚ součást tzv. vlastních nákladů, které slouží (případně společně s přiřaditelnými nepřímými výrobními náklady) k ocenění hmotného a nehmotného majetku vyjma pohledávek vytvořeného vlastní činností (zejména zásob vlastní výroby).

Zákon o účetnictví stanovuje obsah přímých nákladů takto:

Do přímých nákladů se zahrnuje pořizovací cena materiálu a jiných spotřebovaných výkonů a další náklady, které vzniknou v PŘÍMÉ souvislosti s danou výrobou nebo jinou činností.  (§ 25 odst. 5 ZoÚ)

Detailnější definici přímých nákladů pro účely českého účetnictví lze nalézt v interpretaci Národní účetní rady I-35 Oceňování zásob vytvořených vlastní činností.

Implicitní náklady nazývané též náklady obětované příležitosti či oportunitní náklady jsou nejvyšší možnou částkou, kterou by bylo možno získat, pokud by byla zvolena jiná alternativa. Příkladem může být nájemné, které by organizace mohla inkasovat, pokud by výrobní prostory nepoužívala pro výrobu. Teoreticky těmito náklady může být i hodnota času investovaného do daného podnikání, protože tento čas je možné využít jiným způsobem, např. nechat se zaměstnat. Jsou to tedy náklady, které obvykle v klasické výsledovce nenajdeme, ale při ekonomickém rozhodování by také měly být zohledněny. Opakem implicitních nákladů jsou náklady explicitní.

Ne, protože se interní náklady skládají z dříve vzniklých externích nákladů a vnitropodnikového obratu.

 

Podle toho, zda náklady vznikají vně nebo uvnitř podniku se náklady člení na externí (neboli primární) a interní (neboli sekundární).  

Externí (primární) náklady vznikají ze zdrojů pro organizaci externích a zahrnují například náklady na suroviny, energii či mzdy zaměstnanců.

Interní (sekundární) náklady vznikají uvnitř organizace a skládají se z dříve vzniklých externích nákladů a vnitropodnikového obratu. 

Celkové náklady podniku tedy z důvodu vnitropodnikové marže NEMUSÍ BÝT součtem všech externích a interních nákladů (externí náklady by byly obsaženy minimálně 2x). 

Náklady na zpracování tedy neobsahují přímé materiálové náklady.

Utopené či umrtvené náklady jsou typem irelevantních nákladů. Jsou to většinou fixní náklady vynaložené před zahájením výroby (např. výzkum a vývoj, studie proveditelnosti, úvodní školení apod.), tedy náklady plynoucí z rozhodnutí provedených v minulosti.

Při rozhodování mezi možnostmi pokračovat v určité činnosti anebo ji ukončit by utopené náklady neměly být brány v úvahu.

 

Rozdílové náklady představují rozdíl v nákladech vyplývající z přijetí různých možných alternativ nebo rozdíl v nákladech v různých okamžicích. Mohou tak být opakem tzv. utopených nákladů (tzv. sunk costs).